30.04.2014
www.pravda.sk
Samozvaný premiér
Zakarpatska dal Kyjevu ultimátum
Po
separatistoch z východu Ukrajiny hodil rukavicu ústrednej vláde aj
burič zo
západu.
Jeden
z lídrov zakarpatských Rusínov Petro Hecko (49), po ktorom
ukrajinská
tajná polícia SBU vyhlásila celoštátne pátranie, sa ozval
z Moskvy.
Užhorodský inžinier, ktorý sa vydáva za predsedu vlády Podkarpatskej
Rusi,
prostredníctvom ruského spravodajského portálu LifeNews dal Kyjevu
necelé dva
týždne na splnenie svojich požiadaviek.
„Ak
kyjevské úrady neodzbroja Pravý
sektor a nedodržia časť ženevských dohôd, tak prejdeme
k aktívnym činom,“
pohrozil samozvaný premiér. „Ultimátum vyprší 11.¤mája. Operácia
oslobodenia
Zakarpatska od pučistov potrvá maximálne dva dni. Na ich zvrhnutie
v našom
regióne máme všetky nevyhnutné prostriedky. Dokážeme obrániť Rusínov,
Maďarov,
Rumunov a ďalšie tunajšie národnosti,“ dodal.
Hecko
o sebe tvrdí, že premiérom
je už šiesty rok. Mandát vraj dostal od II.¤európskeho kongresu
podkarpatských
Rusínov. Do širšieho povedomia sa dostal až minulý mesiac, keď šéfovi
Kremľa
napísal otvorený list. V ňom Vladimira Putina žiada o
„uskutočnenie
mierotvornej operácie“. Misia ruských ozbrojených síl by podľa neho
mohla byť
iba „krátkodobá, do obnovy štatútu Republiky Podkarpatská Rus“.
Prezidentovi
Putinovi pritom pripomenul geostrategickú polohu neveľkého regiónu,
ktorý
susedí s Poľskom, so Slovenskom, s Maďarskom
i Rumunskom. „Je to
krajina, kde je skoncentrované ovládanie energetických uzlov Ruskej
federácie a
Ukrajiny,“ napísal Hecko.
Zakarpatská
oblasť, kde žije jeden a
štvrť milióna obyvateľov, sa po februárovom zvrhnutí režimu Viktora
Janukovyča
po istom váhaní prihlásila k novému ukrajinskému vedeniu. Časť
politickej
reprezentácie Rusínov však kyjevskú vládu tvrdo kritizuje a žiada
rozsiahlu
decentralizáciu, uznanie národných práv a autonómiu.
Hecko
tvrdí, že v oblasti, ktorá
za prvej republiky patrila k Československu, sú Rusíni
v absolútnej
väčšine. Podľa neho ich tam žije vyše osemstotisíc. Kyjev však Rusínov
neuznáva
za samostatný národ, ale len za etnickú skupinu v rámci
ukrajinského
národa. K ukrajinskej národnosti sa pri sčítaní prihlásilo až
80 percent
obyvateľstva. Najpočetnejšou národnostnou menšinou sú Maďari tvoriaci
vyše
12 percent populácie.
Vyslanie
mierových síl, pod dohľadom
ktorých by obyvatelia Zakarpatska rozhodli o sebaurčení,
nedávno na pôde
Parlamentného zhromaždenia Rady Európy navrhoval aj poslanec maďarskej
extrémistickej strany Jobbik Tamás Gaudi-Nagy.
„Ukrajina
je v skutočnosti umelý
štátny útvar, pozostáva len z niekdajších území iných štátov,“
vyhlásil
v Štrasburgu predstaviteľ strany, ktorá tento mesiac získala
v parlamentných voľbách pätinu odovzdaných hlasov. Gaudi-Nagy
tiež
pripomenul „príkladné mierové spolunažívanie milióna Rusínov a
150-tisíc
podkarpatských Maďarov v časoch, keď táto oblasť patrila
Maďarsku“.
Jobbik
už minulý mesiac zorganizoval
v Budapešti demonštráciu za pripojenie Zakarpatska
k Maďarsku. Jeho
politici na mítingu kritizovali maďarské ministerstvo zahraničných
vecí, že
neodpovedalo na list podpredsedu dolnej komory ruského parlamentu
Vladimira
Žirinovského, v ktorom navrhol Maďarsku, Poľsku a Rumunsku,
aby si
s Ruskom rozdelili územie Ukrajiny.
Samozvanému
premiérovi Zakarpatska,
ktorý je podľa miestnej prokuratúry podozrivý z účasti na
sprisahaní a
z ohrozovania územnej celistvosti a nedotknuteľnosti Ukrajiny,
hrozí až
12 rokov väzenia. Podľa vlastných slov si však
z trestného stíhania,
ktoré sa proti nemu začalo, nič nerobí a do 11. mája sa chystá
vrátiť z Ruska
na Ukrajinu. „Vyhlásili po mne pátranie v súvislosti so
situáciou na
juhovýchode Ukrajiny a s tými požiadavkami, ktoré Rusíni
predložili
predstaviteľom junty v Zakarpatsku,“ povedal pre LifeNews.
„My však
máme väčšiu legitimitu a
dôveru obyvateľstva ako pučisti s ich tajnou políciou. Sami
môžeme
vyhlásiť pátranie po šéfovi SBU a lídrovi Pravého sektora
v Zakarpatsku,“
dodal sebavedome.
Hecko
hrozí, že Rusíni sa v boji
za svoju republiku chopia zbraní. „U nás je viac hlavní ako
ľudí,“ povedal
pre LifeNews. V rozhovore pre portál LivDA.ru poznamenal, že
podmienky na
povstanie sú v Zakarpatsku priaznivejšie ako
v Doneckej či Luhanskej
oblasti: „Máme vyše troch tisíc ľudí so zbraňami. Zablokujeme priesmyk
a bude
to ako na Kryme, dokonca ešte jednoduchšie, pretože na polostrove
hrozil útok
aj od mora.“
Poznámka: Debata
na túto tému je aj na www.pis.sk.
28.04.2014
Ukrajinské médiá prišli so
špekuláciou, že príčinou nepokojov v Slovjansku je bridlicový plyn
Podľa
informácií, ktoré zazneli v analytickej relácii Týždeň v televízii TSN,
sa
novinári zaujímali o tzv. juzovský projekt. Neradi o ňom údajne hovoria
aj na
samotnej Ukrajine, keďže ide o veľké zásoby plynu,
ktoré by mohli
zásadne zmeniť mapu nálezísk kľúčových energetických zdrojov v Európe i
vo
svete.
Televízia
uviedla, že v Donbase "vôbec nejde o boj za humanitu,
federalizáciu či boj za práva po rusky hovoriaceho obyvateľstva, boj
slovanských vlastencov proti mýtickým banderovcom, ale o vopred
pripravenú
operáciu ruských tajných služieb".
Ukrajinská
vláda priznáva, že náleziská bridlicového plynu v Slovjansku a okolí sú
jedny z
najväčších v Európe i na svete. Podľa doterajších odhadov môže Ukrajina
vďaka
nim zvýšiť objem plynu, ktorý ťaží na
vlastnom území, o 30-40
percent a v horizonte štyroch-piatich rokov by mohla začať aj s jeho
vývozom,
informovala agentúra UNIAN.
Náleziská
bridlicového plynu v Donbase, ale aj v západoukrajinskej Ľvovskej
oblasti
vyľakali ruských monopolných dodávateľov zemného plynu, pripomenula s
odvolaním
sa na ukrajinskú televíziu agentúra UNIAN. Podľa nej ruský koncern
Gazprom
niekoľko rokov v Európe cielene tlmí diskusiu o bridlicovom plyne a
investuje
do toho nemalé finančné prostriedky, aby "zlikvidoval
nepriateľa".
Moskovské médiá, ako pripomína UNIAN, neraz uvádzali, že časť príjmov
za zemný
plyn dostáva ruský prezident Vladimir Putin a jeho okolie. Oddelenie
časti
Donbasu od zvyšku Ukrajiny má preto priamu súvislosť s peňaženkami
niektorých
ľudí, nie so slovanskou jednotou, konštatuje UNIAN.
Kandidát
na ukrajinského prezidenta Petro Porošenko v nedeľu vyhlásil, že budúci
rok
môže byť posledným, keď Ukrajina bude kupovať plyn od Ruska. Už v
októbri môže
dostávať plyn reverzným tokom zo SR a "má možnosť ťažiť aj
vlastný
plyn, vrátane bridlicového".
25.04.2014
Ruska se už bojí i jeho
spojenci. Nejsme
toaletní papír, zní z Minsku
Ruských ambic se už nebojí jen Ukrajina. Nervozita panuje také v Bělorusku, Kazachstánu, Uzbekistánu či Kyrgyzstánu. Nebezpečí vidí hlavně v plánech na opětovné sjednocení území bývalého Sovětského svazu. Prezidenti Běloruska a Kazachstánu se i proto proti ruskému postupu na Ukrajině jasně vymezili.
Kazašský prezident
Nursultan Nazarbájev, hlava Běloruska Alexandr Lukašenko, vládce
Uzbekistánu
Islam Karimov a další představitelé postsovětských republik se sice na
summitech s Vladimirem Putinem objímají, ale po zádech jim běhá mráz.
Zvláště v posledních
týdnech, kdy se na Krymu a nyní i na východní Ukrajině ukazuje, že
ruský prezident
se ve své snaze obnovit v nové
podobě ruské impérium nezastaví ani před ozbrojenou agresí, anexí území
sousedního státu nebo před pokusy o svržení legální vlády.
Občas, tak jako při
nedávném hlasování v OSN o rezoluci o Krymu nebo v úterním vystoupení
běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka před občany, dají nelibost
dokonce
veřejně najevo. Putinovi musela
ještě dlouho znít v uších slova Lukašenka, který tvrdě odsoudil ruské
snahy
donutit nové ukrajinské vedení k federalizaci země a odmítl se připojit
k tlaku
Moskvy na Kyjev.
"V Kyjevě mě na
tanku nikdy neuvidíte, přijedu na traktoru
s pluhem, abych mohl zasít," prohlásil Lukašenko, který byl dříve šéfem
kolchozu. "Velmi dobře chápeme, k čemu by to vedlo. Pokud
Ukrajinci
rozdělí zemi na východ a západ, zítra může kdokoli dostat chuť si od
této
federace odhryznout," prohlásil Lukašenko v přímém protikladu vůči
stanovisku Moskvy.
Pučista? Ne, spořadaný člověk
"Našim bratrům
Rusům se takovéto stanovisko nebude líbit," citovala z Lukašenkova
vystoupení běloruská agentura Belt. "Byl bych ale darebák, kdybych
neříkal
to, co si myslím, a místo toho podporoval stanovisko některých Rusů,
kteří o
federaci stojí," dodal.
Ještě více se
Putinovi musela zajídat ta pasáž, v níž Lukašenko pochválil
prozatímního
ukrajinského prezidenta Oleksandra Turčynova, kterého Kreml neuznává a
označuje
za pučistu. "Je to spořádaný, čestný a věřící člověk, který vyvolává
pozitivní emoce," citovala Lukašenka BBC. Prezident také dodal, že nevidí
"absolutně nic zlého" na tom, že je Turčynov podle jeho názoru
nacionalista.
Možná ještě závažnější
část jeho vystoupení byla ta, v níž se před Kremlem a ruskými
nacionalisty jako
by obhajoval, že Bělorusko, v němž žije přes jedenáct procent Rusů,
nikdy Rusy
neutlačovalo a ruštinu neomezovalo. Ale prohlásil, že pokud budou v
Bělorusku
zaznamenány pokusy o vyvolávání napětí kvůli ruštině, bude s těmito
lidmi
nakládat "jako s diverzanty". "Jsme Bělorusové," řekl
Lukašenko a dodal: "Nikdy jsem nebyl a nebudu toaletním papírem."
Kazachstán může být další na řadě
S větší diplomacií,
ale s podobnými postoji přistupuje k agresivním akcím Putinova Ruska na
Ukrajině i jeden z veteránů postsovětské politiky, prezident
Kazachstánu
Nursultan Nazarbájev. Ten už v březnu vyzýval Putina, aby respektoval
územní
celistvost Ukrajiny. "Situaci na Ukrajině je třeba vyřešit mírovými
prostředky na základě zachování svrchovanosti a v souladu s normami
mezinárodního práva,"
prohlásil Nazarbájev.
Kazachstán, v němž
žilo na konci Sovětského svazu stejně Rusů jako Kazachů a i nyní mají
etničtí
Rusové hlavně na severu země převahu, může teoreticky dopadnout podobně
jako
Ukrajina a stát se obětí ruské expanze. Po okupaci Krymu se dokonce v
Kazachstánu konaly protiruské demonstrace.
Silné ruskojazyčné
menšiny mají i další státy Střední Asie. Z Putinovy chuti obnovovat
Sovětský
svaz mají pramalou radost například i v Ázerbájdžánu. Rezervovaný
postoj byl
vidět i při hlasování o rezoluci OSN odsuzující ruskou anexi Krymu.
Proti Rusku
hlasoval právě Ázerbájdžán, středoasijské republiky se zdržely, Moskvu
podpořila pouze Arménie a tehdy ještě Bělorusko.
Luboš
Palata, MF DNES
22.04.2014
Karel
Dolejší,
Britské listy
Rosbalt publikoval článek
Viktora Jaduchy s dramatickým názvem Ruský meč v
rukách NATO.
Text konstatuje, že Moskva dokáže bez ukrajinského zbrojařského
průmyslu
produkovat pouze 17% sortimentu potřebného k masivnímu programu
vyzbrojování,
který po roce 2008 postupně spustila ruská vláda, a případné náhrady za
ukrajinské dodávky by Moskva dokázala zajistit až za řadu let.
Na území Ukrajiny se v
sovětských dobách
nacházelo asi 30% kapacit sovětského zbrojařského průmyslu. Tento
průmysl tam
pochopitelně po rozpadu SSSR zůstal a jak vysvětluje Jaducha, jelikož
Ukrajina
nemohla nikdy žít z exportu surovin, přežil včetně výzkumné a vývojové
základny
lépe, než ruský. Zároveň je však závislý na východních trzích a nedaří
se mu
dobře přeorientovat se na jiné. I proto, že se až na některé výjimky
jedná o
subdodavatele ruských finalistů.
Stručně a jasně řečeno, Západ
tento průmysl nepotřebuje. Vyrábí z největší části komponenty
nepoužitelné v
západních zbraňových systémech. Je Západu na nic. Význam pro Západ
nabývá tento
průmysl teprve prostřednictvím skutečnosti, že je na něm Putin těžce
závislý.
Kyjevský konstrukční
závod Antonov patří
mezi podniky, na nichž je Rusko značně závislé, pokud jde o budování
dopravního
letectva. A toto letectvo má v nové ruské vojenské doktríně kladoucí
důraz na
permanentní připravenost a strategickou mobilitu obrovský význam. Obří
letouny
An-124, ale i řada dalších klíčových typů, vznikly právě zde. Nyní zde
vzniká
nový operačně taktický dopravní letoun An-70.
Letouny typu Antonov se
vyrábějí v Charkově (Харьковское государственное авиационное
производственное предприятие) a ve Lvivě (Львівський
Державний авіаційно
- ремонтний завод "ЛДАРЗ"). Záporožský Мотор
Сич produkuje
pohonné jednotky jak pro letouny Antonov, tak pro prakticky všechny
typy
ruských vrtulníků. Konstrukční kancelář Южное odpovídá
za
udržení ruských strategických mezikontinentálních raket RS-20 v
provozu. Jde
stále ještě o nejvýkonnější typ strategické rakety v ruském arsenálu a
představuje asi 70% všech raket této třídy.
Charkovský koncern БРОНЕТЕХНІКА
УКРАЇНИ vyrábí obrněná vozidla a jejich
příslušenství, jako např.
komplex aktivní ochrany obrněné techniky Заслон,
dynamické a
modulární pancéřování, PTŘS určené k vystřelování z tankových kanónů
(systém Комбат),
systémy řízení palby. Charkovský Завод імені В.О.
Малишева vyrábí
nejmodernější ukrajinské tanky T-84 navržené tamní konstrukční
kanceláří Харківське
Конструкторське Бюро з Машинобудування ім. О.О. Морозова.
Dvě loděnice v Nikolajevu
zůstávají po těch, které už Rusové obsadili na Krymu (v Sevastopolu a
Feodosii)
jedinými zbylými závody tohoto druhu na Ukrajině. A tak by se dalo
ještě dlouho
pokračovat.
Opakovaně se objevují
spekulace o tom, že ukrajinská asociační dohoda s EU měla prý vést k
přítomnosti NATO na území tohoto státu (bez sebemenšího důkazu), že se
tam měly
stavět jakési instalace NATO (bez důkazu), že jde o obsazení odbytiště
v podobě
ukrajinského trhu srovnatelného s Bulharskem (absurdní, bez důkazu), že
EU s
obrovskou nadprodukcí potravin chce ukrajinská pole (absurdní, bez
důkazu), že
jde o břidlicový plyn (kde je tedy Chevron?), produktovody (nelze
vyloučit,
nicméně bez důkazu), atd. Ale možnost, že cíl i těch
"nejzlovolnějších" západních aktérů formátu Victorie Nulandové
spočíval prostě v čistě negativních krocích,
se okázale
ignoruje. Nemožnost vyvážet 30% ruského exportu přes černomořské
přístavy by
výrazně zvedla ruské režijní náklady a nebezpečně snížila ziskovost
ruských
exportérů. A bez ukrajinského vojenskoprůmyslového komplexu, jednoho z
největších na světě, by pro Putina bylo velmi těžké realizovat mamutí
program
vyzbrojování plus mínus do roku 2020.
Pokud připustíme zmíněnou
možnost, je zřejmé, že pro aktéry s takovými cíli ("extrémisté" na
straně Západu) je zhola zbytečné usilovat o nějakou kompletní
ekonomickou,
politickou a vojenskou kontrolu Ukrajiny, o níž se v kruzích "přátel
Ruska" tak rádo spekuluje. Cíle by přece bylo bohatě dosaženo již tím,
že
by Moskva přišla o svou vlastní donedávna téměř kompletní ekonomickou a
politickou kontrolu Ukrajiny doprovázenou rozsáhlou zpravodajskou
kontrolou
bezpečnostního aparátu.
Jinými slovy, suverénní
Ukrajina není v žádném rozporu s cíli ani těch největších západních
spiklenců a
intrikánů, jimž zcela postačuje, aby Ukrajinu
kontroloval kdokoliv
jiný, kromě Putina. Naopak Moskva to je, kdo usiluje a při
svých
velmocenských ambicích dokonce musí usilovat o
to, aby
"blízké zahraničí", a zejména právě Ukrajinu, podřídil tuhé
hospodářské a politické kontrole, začlenil je nejprve do celní a
později
Eurasijské unie a tím z něj udělal vazalské státy v poněkud jiné formě,
než
jakou měly coby členské státy někdejšího SSSR.
Jaducha v závěru svého článku
(bez zdroje) uvádí, že nynější kyjevská vláda zvažuje prodej pozemků
konstrukční kanceláře Antonov a další kroky vedoucí údajně k uzavření
zbrojařských závodů v Charkově a Dněpropetrovsku, po jejichž produkci
není na
Západě poptávka. A výslovně tvrdí, že pro Rusko by přerušení dodávek z
Ukrajiny
bylo těžší ranou, než hospodářské sankce EU a USA.
"Proto
není překvapivé, že podle vojenských expertů jedním z hlavních
argumentů ve
prospěch rozhodnutí o možném vstupu ruských vojsk na jihozápad Ukrajiny
je
samotná nevyhnutelnost získání kontroly nad jeho vojenskoprůmyslovým
komplexem", uzavírá Jaducha.
20.04.2014
www.sme.sk
Poliaci dávajú Ukrajincom
azyl, Kaliňák posiela
domov
Slovensko
dostalo štyri žiadosti. Po diskusii s nami
si žiadosť rozmysleli, hovorí minister vnútra Robert Kaliňák.
BRATISLAVA,
VARŠAVA. Slovensko zatiaľ neudelilo žiadny
azyl pre Ukrajincov, ktorí by sa cítili ohrození možným vojnovým
konfliktom s
Ruskom.
„Mali
sme prvé štyri žiadosti o azyl zo strany
Ukrajincov. Ale sme to s nimi rozdiskutovali a oni si to za chvíľku
rozmysleli
a sami sa vrátili naspäť,“ povedal slovenský minister vnútra Robert
Kaliňák,
podľa ktorého sú žiadosti o azyl sporadickou záležitosťou.
Slovensko
podľa neho prijalo na východných hraniciach
neštandardné opatrenia a v porovnaní s Poľskom či s Maďarskom máme na
nich
najstabilnejšiu situáciu.
V
susednom Poľsku, ktoré v stredu začalo posielať
reverzom lacnejší nemecký plyn, zaznamenali tento rok príchod vyše
tisíc
utečencov.
Podľa
poľského denníka Gazeta Wyborcza cez dvesto
prišlo z Ukrajiny, jednými z prvých boli krymskí Tatári.
Poľsko je podľa ministerstva vnútra pripravené na prijatie najmenej tritisíc utečencov z Ukrajiny.
17.04.2014
www.pravda.sk
Rusi vraj ako zámienku pre
vpád chcú zabiť 200
Ukrajincov
Ukrajinská
tajná služba SBU v krajine odhalila štyridsať ruských agentov. V stredu
to
podľa agentúry AFP vyhlásil Vitalij Najda, ktorý má v rámci SBU na
starosti
kontrarozviedku. Najda tiež podľa agentúry Ukrinform povedal, že ruské
špeciálne sily ako zámienku pre vojenský vpád plánujú zabiť až 200
Ukrajincov.
„Od začiatku operácie na
východe sme odhalili
a zmarili činnosť asi 40 ruských špiónov,“ povedal Najda. Tiež
vyhlásil,
že na východe pôsobia rovnakí príslušníci špeciálnych ruských síl ako
na
anektovanom Kryme. Podľa neho to dokazujú volacie znaky, ktoré
ukrajinská
rozviedka zachytila.
O ruských
agentoch
v stredu hovoril aj šéf SBU Valentyn Nalyvajčenko. Ten podľa
agentúry ANSA
na uzavretom zasadnutí parlamentu povedal, že ukrajinské bezpečnostné
sily
zadržali 23 ľudí, ktorí sú podozriví zo spolupráce
s ruskou tajnou
službou.
Najda
tiež uviedol, že
separatisti na východe krajiny majú od Ruska jasné rozkazy a že Moskva
pripravuje zámienku pre inváziu. „Zachytili sme rozhovor, ktorý
naznačuje, že
ruské špeciálne sily plánujú zabiť 100 až
200 Ukrajincov, potom vyšlú
tanky a obrnené vozidlá,“ vyhlásil.
Rusko
opakovane odmieta
obvinenia, že do udalostí na Ukrajine zasahuje. Tiež popiera, že by
pripravovalo inváziu. Moskva si však vyhradila právo vojensky
zasiahnuť, aby
ochránila krajanov a ruskojazyčných obyvateľov Ukrajiny.
09.04.2014
Pripraviť sa na najhoršie
Nikto tu
nechce strašiť, ale udalosti na Ukrajine spejú k čomusi veľmi
škaredému,
čo skôr viac než menej nejako zasiahne aj Slovensko. Ak sa nehovorí
zatiaľ
otvorene o vojne, tak len preto, lebo desaťročia ilúzie, že
žijeme
v bezpečnom svete, nás odnaučili myslieť na
najhoršie.
Separatistické
úderky v Donecku a Charkove ešte zaiste neroztrhnú
Ukrajinu. Bez
akejkoľvek pochybnosti však plnia „krymský" scenár Kremľa, ktorým je
destabilizácia východu štátu a vyprovokovanie konfrontácie
s poriadkovými silami Kyjeva. To, že vláda nemôže nechať
násilnosti (napr.
obsadenie doneckej radnice) len tak a musí zasiahnuť trebárs
vyhlásením
výnimočného stavu, je rozbuškou eskalácie krízy, na čo čaká 60-tisíc
ruských
vojakov na hranici.
Aj keby ale od Putina nevyšiel povel na útok, samotná pohotovosť
ruských
divízií má paralyzovať kyjevskú vládu v nastoľovaní poriadku.
A takto
zabezpečiť priestor na život a ďalšie akcie separatistickému
hnutiu,
ktorého najväčšou slabinou - na rozdiel od Krymu, kde mali regulárny
parlament
- je nereprezentatívnosť a chýbajúca legitimita. Ale pozor. To
je problém
len pohľadom z Európy. Ruská propagandistická mašina reportuje
o stovkách demonštrantov so všetkou vážnosťou ako o
legitímnych
predstaviteľoch ruskej menšiny.
To je situácia, v ktorej stačí iskra - napr. smrť proruského
aktivistu -
a je tu katastrofa. Rusi vedia - veď Obama to aj povedal - že
na narušenie
teritoriálnej celistvosti Ukrajiny Západ nebude vojensky odpovedať.
Takže Putin
môže bez rizika stupňovať tlak. Pričom ak nedostane zámienku pre
intervenciu,
uspokojí sa aj s minimálnym cieľom, ktorým je legitimizácia
požiadavky
federalizácie Ukrajiny a chaotizácia prostredia tak, aby
voľby,
z ktorých vyjde prozápadná reprezentácia (v máji prezident,
neskôr parlament
a vláda), nebolo možné usporiadať. Hrozba úplného zastavenia
dodávok plynu
či stop dovozu ukrajinských potravín sledujú ten istý zámer - zvnútra
rozložiť
ukrajinský štát, aby centrálna moc stratila vplyv v regiónoch.
To, čo
Putin „nesmie" (zo svojho pohľadu) pripustiť za žiadnu cenu, sú
slobodné
voľby, ktorými by sa ukrajinský ľud prihlásil k západnej
orientácii.
A keďže presne to je cieľom USA a EÚ, je vysoko
pravdepodobné, že
diplomatický dialóg s Rusmi nepovedie
k dohode.
Putinovi nahráva i fakt, že prípadná eskalácia nezjednotí na
sankciách EÚ,
ale ju roztrhne. Slovenský „mníchovan" Fico už
má
zrejme jasno, že darmo kurizoval Putinovi, ten sa ho nebude pýtať, či
zastaviť
alebo nezastaviť plyn. To, že slovenská rúra vyschne, je
v prípade
konfliktu takmer isté. Už teraz sú Rusko a Ukrajina
v obchodnej
vojne. Už len preto, že v novembri príde opäť zima, by mal
Fico opustiť
svoju vášeň pre Putina a plnou politickou váhou sa zasadiť za reverz
(od západu
na východ) na Ukrajinu a zabezpečenie alternatívnych zdrojov.
Za dvadsať
rokov štátu ešte nikdy neplatilo ako teraz, že dúfať
v najlepšie môžeme,
ale pripraviť sa na najhoršie musíme.
Peter
Schutz,
Korzár
26.03.2014
www.pravda.sk
Ukrajina,
moja bolesť aj radosť
Vo
svete píšu o doktorovi
Mikulášovi Nevrlom ako o bardovi slovenskej a českej ukrajinistiky.
Niektorí
jeho kolegovia slavisti tvrdia, že má tri duše: ukrajinskú, českú a
slovenskú.
Syn matky Ukrajinky a otca Čecha zakotvil na konci zložitého, chvíľami
až dobrodružného
putovania po krajinách východnej a strednej Európy na Slovensku, ktoré
si
zamiloval. V Bratislave žije takmer od svojich 40 rokov, pôsobil v
Ústave
svetovej literatúry SAV a aj v súčasnosti, napriek pokročilému veku
(97) sa
neprestáva venovať literárnovednej práci. Ale Nevrlého srdce sa čoraz
viac
trápi pre Ukrajinu, kde prežil detstvo a roky dospievania.